Před chvílí jsme s Jonáškem dorazili z koupání. Joník byl všemi obdivovaný koupáček, cachtal ručičkama do vody, smál se, no radost pohledět. Vše vycházelo dobře, což mě dost překvapovalo, ale ne nad dlouho...PO koupaní byl Jonáš hladový jak pes - křičel a křičel. Já se snažila vše urychlit, švihem si hodila batoh na záda, což způsobilo, že pootevřenou kapsou vyletěl líh ve skleněné dóze na zem.(Líh lékařský nikoli konzumní.)
Následky jsou nejspíš všem jasné, prostě v přeplněné šatně dětmi bylo na zemi moře střepů, nervozní a téměř i vraždící pohledy maminek a má ostuda. Rázné vynadání od recepční..Do toho všeho Jonášek stále řval a vyžadoval jíst, takže jsem to ani neuklízela, ale kojila..jo tak to byl opravdový chaoz..ovšem, že za to můžu já, snad to už není ani náhoda..po incidentu jsem doslova sklopila uši a odešla se strachem v očích, co se stane při příštím setkaní se sdružením Beruška.
S pozdravem nemehlo Verča a mořeplavec Jonáš
(A ještě dodávám, že ráno před vstupem do bazénu jsme si s Jirkou zpívali žiletky od Topola..jak příznačné)
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat